Proč blog.cz už nikdy nebude jako dřív

26. dubna 2020 v 10:59 | Pufflie
Prostě se jim už nevyplatíme.

Pamatujete ještě ty časy, kdy bylo na Srdci blogu více adminů? Standa, Pavel a Krutomluv. A vůbec, na tu dobu, kdy tam byl pěkný design a navštěvovali jej blogeři, protože to fungovalo jako jakési "centrum dění"? V roce 2012 tam přibylo 134 článků plných doporučení na zajímavé blogy, návodů, názorů, anket či soutěží. V roce 2019 už světlo "hlavního" blogu spatřily jen 3 články. Od té doby je to všechno na jedno brdo - "máme tohle rozbitý", "opravujeme to", "počkejte".

Častokrát jsem chtěla něco napsat. Po přihlášení do administrace jsem ale vždy zahlédla desítky nových spam komentářů. Při ukládání rozepsaného článku mi blog spadl. Nic se neuložilo. U starších článků občas kus článku zmizel. Po přihlášení mě mnohokrát chuť na psaní přešla. A tak jsem to vždy zase zakřížkovala, že to nechám na jindy. Až dodnes. Impulz mi dodal nejnovější článek na Srdci blogu. Už nám zase slibují něco, co se nestane. Pořád to vypadá, že se snaží problémy řešit, ale už roky se nic neděje. Už jim nevěřím. A myslím si, že nejsem sama.

Nechtěla bych být v kůži slečny či paní Hanky. Jakou má pracovní náplň nevím, ale zdá se, že do ní spadá i to, že nás má jednou za čas "uklidnit". A kdykoliv něco napíše, snese se na ní v komentářích hněv blogerů. Podobně to měl onehdá Standa, ale co si budeme, ten si na to kolikrát nabíhal svým chováním a tak trochu totalitním praktikám (o obchodování s členstvím v autorském klubu zase někdy jindy).

Vrátit se do starých kolejí by bylo zdánlivě jednoduché - prostě by se najalo více lidí, co by se o blog starali. Nebyla by na to jen sama "Hanka", která má na starosti jistě více věcí a uklidňování blogerů je vlastně jen taková bokovka. Možná je to právě ona, kdo vybírá články na titulku - což je možná jediná věc, která na blogu ještě jakž takž funguje. Ale proč by někdo do nových pracovníků, zlepšení serverů a zkvalitnění služeb blog.cz investoval?

V době, kdy blog.cz zažíval největší boom ještě lidé nepoužívali Facebook tak masivně jako dnes. Nebyl žádný Instagram, Twitter byl jen v angličtině, na Youtube natáčeli jen ti nejodvážnější. Zmíněným velikánům se dnes už konkuruje těžko. Každý si radši zaplatí reklamu na sociálních sítích než na blozích. Po marketingové stránce už není blog.cz pro jeho vlastníky lukrativní jako býval dřív. Zároveň ale bylo dříve cítit, že nejde jen o prachy z reklamy. Blog.cz měl duši. Dnes tu vidíte reklamu na každém kroku. Z blogů se stal už jen prostředek zisku pro Nova Group, snaží se vyždímat každou poslední korunu, která vyždímat jde. A jak se nám tu bloguje… To už nikoho nezajímá. Nikdo se už nestará o komunitu blogerů - právě ta byla, aspoň podle mého vnímání, vždy to, co dávala blog.cz navrch oproti konkurenčním hostingům.

Samotnou mě bolí toto říkat, takto blog.cz hanit. Blog byl mým dětstvím, mým dospíváním. Díky blogu jsem se naučila pracovat s počítačem. Objevila jsem základy grafických i jiných programů. Díky blogu jsem našla zálibu v psaní, kterým se dnes částečně živím. Moji čtenáři se mnou prožívali humorné i dramatické chvíle. Svěřovala jsem se tu se svými milostnými patáliemi, tvořila příběhy, sdílela fotky. Je mi líto, že už tohle nikdy nebude jako dřív. Bolí mě, když vidím současný stav.

Odhodlala jsem se konečně k řešení. Je to jako když vyhodíte staré oblíbené boty, protože mají díru - nehledě na to, že s vámi absolvovaly stovky a stovky kilometrů na túrách. Nebo když se rozloučíte s kýčovitým suvenýrem z dovolené, který sice přináší vzpomínky, ale zabírá místo. A tak jsem udělala konečně to, co jsem měla udělat už dávno. Založila jsem si nový blog. A řekla jsem si - když už, tak už - těch pár korun mě nezabije. Koupila jsem si vlastní doménu.

Teď mám místo, které nebude zavalené reklamou a nebudou v něm neustálé technické chyby. Nově mě najdete na veronikabatelkova.cz. Nahodila jsem to během týdne a teprve se s tím učím, moc tam toho teda zatím není. Já jen, že jestli tu mám ještě nějaké staré známé, tak ať vědí, kde mě hledat :) Nebojte, stejně sem občas zajdu - hlavně za svými oblíbenými blogery - byť jich tu je aktivních méně a méně.

Fun fact na konec: Trochu jsem pátrala a zjistila, že z někdejšího admina Pavla je od opuštění blogu specialista na Facebook marketing, z Krutomluva se stal reportér pro Seznam Zprávy. Just to know. :)
 

Jak jsem svému snoubenci zapomněla říct, že odjíždím na půl roku do ciziny

28. února 2019 v 16:50 | Pufflie |  Erasmus
"Cos to vlastně pořádala v sobotu za party?"
"Rozlučkovou."
"???"
"Jo, eh. Asi bych ti měla něco říct…"


Pět důvodů, proč byl rok 2018 nejlepším rokem v mým životě

13. února 2019 v 11:05 | Pufflie |  PISATELKA
Asi se tyhle články píšou 31. prosince a 1. ledna, ale já bych řekla, že všechno má svůj čas.

1) CESTOVALA JSEM

V roce 2018 jsem se podívala so Belgie, Maďarska, Rumunska. Německa, Švýcarska, Francie, Španělska, Itálie a Rakouska.
 


Co by mě fakt zajímalo

18. ledna 2019 v 11:49 | Pufflie |  PISATELKA
  • Jak často mění promiskuitní dívky povlečení/prostřeradlo
  • Jestli by byla válka, kdyby Hitlera přijali na výtvarnou akademii
  • Koho a jak napadlo srolovat a vykouřit první joint na světě
  • Jestli pro nás mají zvířata nějaká jména
  • Jestli jsem už potkala člověka, kterého si jednou vezmu
  • Kolikrát se uvidím v zrcadle, když postavím dvě naproti sobě a postavím se doprostřed
  • A zrcadla ještě jednou - jak vypadá místnost dokola plná zrcadel, kde není nic jiného?
  • Kolik jazyků se maximálně může člověk naučit
  • Proč je abeceda poskládaná tak jak je
  • A co takhle rozvržení kláves na klávesnici
  • Jestli může komunismus (čistě jako ideologie, kde mají všichni stejně) fungovat
  • Jestli si všichni uvědomují, že vše vnímají skrze své já a další lidi zase skrz to své a přitom si všichni uvědomují dané já. (Sooooo deep. Tahle otázka mě trápí od dětství a stejně ji neumím pořád správně formulovat)
  • A jetě jedna tipická otázka -> Je osud? Bylo vše už předurčeno nebo máme vlastní vůli? Pokud ano, je neomezená?
    (Ale nejvíce mě samozřejmě zajímají ty promiskuitní dívky a převlékání postele)
A jaké otázky nedají spát vám?

Další články