Návrat domů aneb "To bude dobrý"

9. září 2018 v 8:00 | Pufflie |  Erasmus
Když jsem před odjezdem na Erasmus podepsala účastnickou smlouvu, nezapomněla jsem se s tím pochlubit na Instagramu. Chvilku na to mi napsala jedna spolužačka. Nikdy jsme se moc nebavily, znaly se spíše od vidění. Ve zprávě bylo přibližně toto "Je to měsíc, co jsem odjela na Erasmus a je mi jasný, jak se teď asi cítíš. Neboj se. Bude to dobrý."

Moc si toho vážím. Věděla jsem, že to bude dobrý. Chtěla jsem to vědět. A stejně jsem pak večer před odjezdem seděla na gauči, vejrala do zdi a můj kufr byl sbalený jen na půl. Cítila jsem se jako uprostřed ničeho. Padala jsem do černé díry. A nikdo mi nedokázal pomoci. "To bude dobrý," říkala máma, která tomu ale sama nevěřila. "To zvládneš," podporovala mě kamarádka. Je to jako když vám všichni tvrdí, že maturita je brnkačka, ale vy jim to stejně nevěříte. A rok po maturitě nechápete, proč kvůli ní noví čtvrťáci tak stresují.
 

Podělala jsem to na Erasmu?

26. července 2018 v 14:27 | Pufflie |  Erasmus
Když jsem v březnu odjížděla na studijní pobyt do Německa, měla jsem naprosto volné ruce. Vstupovala jsem do něčeho zcela nového. Žádná minulost, jen čistá budoucnost přede mnou. Za čtyři dny už budu někde na půlce cesty, blízko u České republiky, kterou jsem před pěti měsíci opustila. Zkoušky mám úspěšně za sebou a de facto už jen čekám na svůj odjezd. A tak mě tak napadá, jestli jsem to tu třeba tak trochu nepodělala. Kde přesně se stala chyba? Udělala bych něco jinak?

Milostný život po erasmu

17. června 2018 v 20:44 | Pufflie |  Erasmus
Začnu chodit s klukem z Vídně a budeme za sebou pravidelně jezdit. Z Brna to k němu budu mít téměř 3x rychlejší než do svého rodného jihočeského města. Reiljetem pojedu jen hodinu a dvacet minut a stát mě to bude 79 Kč. Už to mám všecko zjištěný. Moji návštěvu vždy spojím s nákupy v Primarku na Mariahilfer Straße. A během adventu strávíme jeden víkend u něj ve Vídni, další v Brně a pak budeme mít ještě dvě možnosti dalších vánočních trhů. A už se fakt těším, až spolu zajdeme do Baru, který neexistuje. Brzo budu mluvit německy, jak když bičem mrská! A na další Erasmus pojedu do Vídně a je vystaráno.

No a nebo přesvědčím svojí Bosnu a Hercegovinu, že vztah na dálku má smysl. Teď se tváří, že se musíme od hlubších citů držet co nejdál, ale až se přiblíží konec, dojde mu, že jsem láska jeho života. Navíc mě asi bude muset požádat o ruku, protože nezvládne zkoušky a bude se bát, že přijde o vízum. A svatba s občankou EU by ho mohla zachránit. A já se za ním do Německa vrátím, protože mě tam vezmou na magistra. Naše děti budou umět šest jazyků, juchů! A budeme dodržovat jak Vánoce tak i Ramadán.

Dost pravděpodobné také je, že "nechtěně" šlápnu do Bächle. To jsou takové postranní kanálky všude v centru města. Ochlazují město a jsou krásné. Podle legendy se pak budu muset provdat za rodilého Freiburgera. V úvahu připadá modrooký blonďáček David, kterému jsem onehdá v klubu utekla, když si chtěl zatančit, ale já chtěla tančit jen a jen s mým non available Italo-Čechem. Jestli budeme bydlet přímo ve Freiburgu zatím netuším, ale naše děti budou hrozně krásný.

No a když nevyjde tohle, tak zajdu aspoň na to kafe s Mírou, které jsem mu slíbila dva dny před odjezdem na Erasmus. Třeba mi dovolí, abych mu říkala Antonio nebo třeba Johann a připadala si zase aspoň trochu světově.


Článek je k tématu týdne "Představa tvé budoucnosti".
 


Od Masaryka k Babišovi

20. května 2018 v 15:16 | Pufflie |  Audioknihy
Vítá vás Opuštěná společnost. A je to společnost nás všech, všichni ji tvoříme. A to, že si myslíme, že to všechno za nás vyřeší nikdo jiný, nás odpovědnosti nezbavuje. Ba naopak. Všichni tuto společnost tvoříme, všichni se na ní podílíme.

Erik Tabery nám ve své publikaci představuje všechny fenomény dnešní české společnosti, a to i v souvislosti historické či mezinárodní. Časové a prostorové vymezení je jasné už z podtitulu knihy - Česká cesta od Masaryka po Babiše. Už na začátku dostáváme otázku o hodnotách naší společnosti, které do ní přivedl právě Masaryk a znovu se je snažil oživit Václav Havel. Na začátek knihy je to pro mě docela darda, po prokousání se tím mi však bylo jasné, že bez těchto historických souvislostí by to prostě nešlo. Dále se pak kniha dotýká snad všeho, co dnešní společnost, alespoň co do politicko-společenských problémů, tíží. Volby, kampaně, populismus, sociální sítě, fake news. A víc, víc. Něco si zaslouží vlastní kapitolu, jindy naleznete nespočet témat mezi řádky.

Další články