Volné navázání na ukázku z Jany Eyrové

25. srpna 2011 v 9:19 | Pufflie |  PISATELKA
Znáte Jane Eyre? Jeden v veleúspěšných románů přelomu 18tého a 19tého století. My ve škole četli ukázku a dostali jsme za úkol na ní nějak navázat. Dobře jsem věděla, jak bylo to pravé pokračování, kde se zjistilo, že pan Rochester svou ženu vězní na půdě a právě ona založila požár a proto Jana musela odjet, ale raději jsem dala prostor své fantazii a pokračování si upravidla podle sebe :) ... Když se an to tak zětně dívám, řekla jsem si, že jsem to vymyslela hrozně :D Jedna z mejch nejhorších věcí, so jsem kdy napsala...Ale byl to úkol, tak jsem ho prostě sesmolit nějak musela :D
- - - - - - - - - - - - - - -

Uběhlo několik dnů a já si pomalu přestávala lámat hlavu nad nočním požárem. Přesto mi však bylo jasné, že tady něco nehraje. Stále ta samé otázky. Kdo to byl? Proč to udělal? Proč se pan Rochester tváří jakoby to bylo v pořádku? A proč musím mlčet? Odpovědi se mi však nedostávaly. Měla bych to přestat řešit, moje věc to není a panu Rochestrovi jsem dala své slovo. On mi věří. A já zase věřím jemu a tak nemá cenu na tom nic měnit. A i kdyby zde bylo něco nesprávného, já se do toho plést nebudu a nikomu nic neřeknu. Na důvěře pana Rochestera mi velice záleží
Vyšla jsem ze svého pokoje a sešla po dřevěném schodišti do světnice a poté ven na dvorek. Zahlédla jsem tam pana Rochestera debatujícího s nějakým mužem. Jakmile mne zpozoroval, věnoval mi milý a hřejivý úsměv až jsem náhle měla pocit zkamenění. V tu chvíli se již otočil i ten muž a pobaveně se díval na mou rozpačitou tvář. Cítila jsem, jak se mé tváře zbarvují do červena a raději se obrátila a chystala se vykročit zpět do domu.
"Jano, počkejte!" zarazil mne náhle ten zvučný hlas pana Rochestera. S údivem jsem se zastavila a pomalu se ohlédla. "Víte, já…napadlo mne…Ve městě bude schůze a bylo by mi velkým potěšením, kdybyste byla mým doprovodem" náhle jsem ztuhla překvapením. Po chvíli jsem již byla schopna slova. "Ale, pane, to přeci…toto se nehodí, já, jsem vaše služebná a…nejsem tohoto hodna…nemám právo na pobytí v takové společnosti." Pronesla jsem s údivem. Pan Rochester se ke mne přiblížil a jeho dlaně se dotkly těch mých. "Ach Jano, je mi jedno, co si kdo pomyslí či řekne, ale já chci, abyste mi byla na blízku." "Ale pane, mne, obyčejnou učitelku každý zavrhne a pak i vy budete mít problémy" "pssst" zašeptal pan Rochester a položil svůj prst na mé rty. Pro mě nejste nějaká služka, pro mne znamenáte mnohem víc"
Při těch slovech mne lehce píchlo o srdce. Ohlédla jsem se a viděla, že muž již odešel. Znovu jsem pohlédla na pana Rochestra a naše pohledy se střetly. Ani netuším, zda to byli vteřiny, či minuty, jak dlouho jsme se na sebe dívali, ale bylo to opravdu zvláštní. Náhle se však ozval výkřik. Rychle jsem uhla pohledem a podívala se směrem k domu. Vystrašeně jsem pohlédla na střechu odkud se křik ozval. V tu samou chvíli jsem ucítila něčí ruce na mých ramenou. Zalapala jsem po dechu. "Co to svatou Marii bylo?" a vystrašeně pohlédla na pana Rochestera. "Víte snad o tom něco? Co se to tu děje?" vykřikla jsem se slzami v očích. Pan Rochester mě silně chytil za paži a odtáhl mne pod balkon. "Jano, drahá Jano…teď vám nemohu nic vysvětlit, jen mi prosím věřte…Já…víte…miluji vás" opět se ozval výkřik. "Dovolíte?" řekl pan Rochester a odběhl.
Tu noc jsem nemohla spát. Netuším, zda-li kvůli vyznání či kvůli těm výkřikům, ale cítila jsem zoufalství. Vstala jsem, zapálila svíci a šla se projít po domě. Slyšela jsem podivné zvuky z podkroví a rozhodla se zjistit, co se děje. Prošla jsem dům a nahlédla jsem do všech pokojů. Slyšela jsem kroky a dostala veliký strach. Prosím, ať toto je jen sen, jen sen! Cítila jsem, jak mi zrychlil tep. Náhle jsem slyšela něčí dech za sebou. Bála jsem se otočit. Náhle se mne kdosi dotknul a mě se zatmělo před očima. Když jsem oči otevřela, ležela jsem na své posteli a vedle mne seděl pan Rochester. Nadechla jsem se a chtěla promluvit, ale pan Rochester mne umlčel položením prstů na mé rty. "Nebudete mi mít za zlé, když vás teď políbím?" Byla jsem v šoku, než abych byla schopna odpovědi. A i kdybych chtěla cosi namítat, k ničemu by to nebilo, protože se ke mne naklonil a umlčel mne vroucím polibkem. Nic jsem nechápala, ale to mi bylo v tuto chvíli jedno…
- - - - - - - - - - - - - - -
Jinak opravdu Jane Eyre doporučuji :) Teď dokonce běží i v kinech, tak kdybyste se nudili... :)
S pozdravem Pufflie
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama