Školní sloh - Uzel (líčení, 7. třída)

8. prosince 2011 v 16:30 | Pufflie |  PISATELKA
Dostali jsme ve škole naproto děsný téma... Líčení - uzel.
Uzel se dá popsat, dá se o něm napsat příběh nebo úvaha, dokonce i báseň. Ale líčení? ... Nakonec jsem to však tak nějak zvládla... :D
Pro ty méně nadané. neberte to vůbec vážně, je to smyšlené a psané v sedmé třídě :D :D
UZEL


Když se řekne uzel, mnozí si představí jakousi spleť nití, nebo "zašmodrchaninu". Fyzik si třeba představí uzel jakožto jednotku rychlosti v mořeplavbě, někdo dopravní uzel či uzel internetových sítí. Mne zas napadlo, že uzel může nastat v některých filmech, které jsou prostě zapletené a k jejich rozluštění potřebujeme trpělivě a pečlivě rozplétat děj nitku po nitce. Nakonec jsem si však řekla, že vylíčím primární význam tohoto slova, tedy spletení nějakých provázků. Proč si ale těžce vybírat složité uzle, když si můžeme vybrat to, co každý známe?

Uzlík musí být na něčem udělaný. To něco je krásná duhová tkanička. Její barvy krásně rozzařují šedý podzimní den. Dívám se na ně a přemýšlím, jak jsou krásné, jak skvělý mám pocit, když vím, že všechny tyto dokonalé barvičky náleží mé nové tkaničce. Ta se zas dívá na mne a usmívá se, neboť je ráda, že jsem si jí koupila právě já. Chytnu tkaničku do ruky a polije mne krásný pocit, protože cítím její hebkost i to, jak hezky voní novotou. Znovu jí promnu prsty a slyším její božský zvuk, jak se o mé prsty tře, jakoby se nemohla dočkat, až jí zavážu. A tak už déle neotálím a začnu pomalu zavazovat.

Pečlivě dovážu maličký uzlík a dívám se, jak je povedený. Tváří se celkem spokojeně, takže usuzuji, že jsem ho zavázala dobře a že je mu to takto pohodlné. Hezky si tam na té botě dřepí a nejspíš čeká, až k němu přivážu smyčku. Já však ještě chviličku čekám a podrobně si uzlíček prohlížím. Zkoumám, jak na sebe barvy navazují, jak růžová přehází v červenou a později ve fialovou a jak krásně do sebe jednotlivé kousíčky zapadají. A jak jsem takto předkloněná a pozoruji detaily, zpozorují mé čichové buňky tu nepopsatelnou vůni novoty.

Ale už musím do školy, není času na zbyt. Chytnu heboulinké konce tkaničky a udělám kličku. Popotáhnu ještě za levou část, aby byli smyčky obě stejně velké. Z tkaničky se najednou stává jakási mašlička, která je ozdobou na tom skvělém uzlíku. Ještě se pokochám svým magickým dílem a vrhnu se na druhou tkaničku. A toto celé je přesně ten důvod, proč občas přijdu do školy pozdě.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 niqusshe niqusshe | Web | 9. prosince 2011 v 15:36 | Reagovat

Uzly..jéé to je něco fakt pro mě :DDD Když mi nejde něco vymotat tak proto UZLY NESNÁŠÍM! :D

2 Jezurka Jezurka | Web | 9. prosince 2011 v 17:01 | Reagovat

Takové krátké a řekla bych, jednoduché slovíčko a kolik se o tom dá napsat, že?
Hezká úvaha. :-D

3 Pufflie Pufflie | E-mail | Web | 28. prosince 2015 v 13:53 | Reagovat

[2]: Díky :D :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama