Ztracená

5. října 2016 v 20:00 | Pufflie |  "tajný" deník
Začít znovu.
Jde to vůbec?

Jsem tam. V novém prostředí, mezi novými lidmi. Zjišťuji krásy Brna, potkávám Moravany i Slováky, ale poznávám i dialekty z různých koutů Čech. Už teď to tu miluji.

Milostné potíže, jež se se mnou táhnou už od dubna, jsem zahodila za hlavu. Nechala je doma a tak se sbalily a odtáhly někam do Prahy. Praha + Brno? Stejně by to nefungovalo. (A neříkejte, že ano, takhle je to jednodušší.) Věděla jsem, že na vejšce začnu znova. A vykašlu se už na lásku. Věnovat tolik energie do nečeho tak nesmyslného, pomíjivého, bolestivého? Pfr. Haha. Pravidlo nového života číslo jedna: HLAVNĚ SE NEZAMILOVAT.

Zamilovala jsem se.


Bezhlavě.
Rychle.
Intenzivně.

Krásně.

Tak kde je zase problém, Puff?

Tolik jsem chtěla na tuhle školu. Snažila se, fakt moc. První scio testy nevyšly a tak jsem se snažila dál. A pak najednou - "Svým výsledkem jste lepší než 4344 z celkového 4395 ostatních účastníků". Věděla jsem, že to mám v kapse. Že jsem prostě dobrá. No, ale kam se ztratila ta úvaha o tom, že tady budou takto dobří úplně všichni? Všichni snad s tunou zkušeností.

Byla jsem na angličtinu v tý třídě fakt nejlepší. Při maturitě mi lidi tleskali a učitelé byli nadšení. Hm. A z adaptivního testu mám 48 bodů ze 100. Úroveň B1. A moji spolužáci se dívaj na filmy v angličtině nebo v ní čtou odborný texty. A pak ten blbej přehled. Žurnalistika a politologie, na jakých jiných oborech je ten přehled důležitější? A já ho nemám. A lidi se pak smějí chytrým vtipům a já si připadám jak debil.

Na gymplu jsem fakt zářila. Ale tady svítí všichni tak moc, že já jsem vlastně naprosto zhasnutá. Totální tma.
Moji současní spolužáci nejspíš celé roky sledují politiku, kriticky čtou média, zajímají se. Já jsem naproti tomu 5x týdně stála na divadelních prknech, četla stále dokola Shakespeara od co nejvíce překladatelů a šprtala se bižuli, chemii, fyziku, matiku. A v tom málu, co mi zbývalo, jsem se snažila být dokonalou sestrou a ještě lepší přítelkyní. A tak jsem buď učila sestřičku chodit, mluvit, později i číst, psát, počítat. A jindy se zase poflakovala v maličkatém pokoji a nechávala si od svého matfyzáka vyprávět o speciální teorii relativity.

Nemyslím si, že bych toho na střední dělala málo. Nezastavila jsem se, neměla chvíli na sebe. Udělala jsem si ji vždy jednou za 3 měsíce na obarvení hlavy. A koho tady najednou zajímá, v čem se liší překlad Hilského či Sládka? Jestli je lepší hrát dovnitř nebo ven. Jetsli WS napsal, co napsal. Nebo jak se pracuje s podchlazenou vodou...
Jak mi může opětovat lásku někdo, kdo je o tisíc levlů výše než já? A jak okouzlit někoho, koho nezajímá divadlo a četba?

A pak se zeptá: "Proč jsi teda šla studovat politologii, když tě nezajímá politika?"
A vy si uvědomíte, že nedokážete dát odpověď. Respektive jinou odpověď než: "Protože jsem fakt kráva."

Nemyslím si, že by bylo možné dostat lepší průpravu na přijímačky na DAMU, než jakou jsem dostala já. Tak proč jsem to aspoň nezkusila, když to byl můj sen?
Protože jsem se nechala vést intuicí. A věřila tomu.
A teď si můžu hodně natlouci.
A nebo zamakat a dohnat nedohnatelné. Pokusit se. Protože to dělám vždycky. Vždycky se snažím dosáhnout zdánlivě nemožného. A většinou to vyjde. Tak proč by to nemělo vyjít tentokrát?

Možná proto, že tomu zatím sama nedokážu věřit.

Nemám orientační smysl. Jsem tu ztracená.



Nevíš, kam dál? :)


Pokud vás článek zaujal, budu ráda, když jej okomentujete. Reklama pod tímto článkem je vložena přímo hostingem blog.cz. Vidíte-li ji pod tímto nápisem a nechcete to tak, pořiďte si AdBlock.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 trideci trideci | 5. října 2016 v 20:29 | Reagovat

utíkej! dokud máš čas! já se roky marně snažila dodělat školu, která mě nebavila..teď už vím, že kdybych to mohla vrátit, jdu jinam, tam kde mě to baví..takto ztratíš jeden rok..ale co je jeden rok oproti celému životu.."dělej co tě baví a pak nikdy nebudeš muset pracovat"

2 regcain regcain | Web | 5. října 2016 v 20:42 | Reagovat

souhlAsím s předchozím komentářem. Jděte za svým snem. A to rychle.😃

3 Sandra Sandra | Web | 6. října 2016 v 8:36 | Reagovat

Lze říci, že dělám práci a současně je to i můj koníček....to je největší pracovní štěstí, po téhle stránce je to super....za to to stojí!

4 Joina Joina | Web | 6. října 2016 v 9:14 | Reagovat

Pro mě láska má smysl, a já se o ní budu prát pořád i když jsem zažila dost velký smutek skrz to.
Jinak věřit si musíš určitě, já se s tím taky dost peru. A s tou školou? Je to občas taky složité. Já pozdě objevila obor, který mě bavil a dodělat si výšku nebo něco vyššího, už neměla šanci, protože roky letěli. Příští rok mám poslední šanci se pokusit o maturitu, ale nevím jak moc budu mít na to nervy...

5 Berry Berry | Web | 13. listopadu 2016 v 19:38 | Reagovat

Pokud tě vedla intuice, zamakej. Pro některé je vysoká v pohodě, já si ji musela vydřít. A jsem šťastná - protože to ale dělat chci. Pokud chceš dělat něco jiného, změň to, máš čas, tak využij příležitosti, zkoušej nové věci, pak bys litovala ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama