Leden 2017

Jaká je vlastně Divá Bára?

28. ledna 2017 v 15:00 | Pufflie |  PISATELKA
Charakteristika ještě z gymnazijní doby. Zrovna jsem ji objevila v počítači a tak mě napadlo, že se třeba někomu bude hodit :-)

Bára je hlavní postavou povídky Divá Bára od Boženy Němcové. Povídku jsem četla již několikrát, proto si myslím, že tuto postavu znám dobře, a tak jsem rozhodla charakterizovat právě ji.

Změna je život

21. ledna 2017 v 15:00 | Pufflie |  "tajný" deník
Jaké to krásné klišé, že?

No, tak velmi zjednodušeně...

ZÁŘÍ: Škola nacpaná do tří plných a náročných dnů, ale tak mi to přeci vyhovuje, protože chci zbylé čtyři dny trávit doma, nikoliv v Brně. Ze začátku škola nenáročná a já pořád někde na diskotékách, v hospodách a tak dále. Poznala jsem spoustu lidí a přijde mi, že jsem oblíbená.

ŘÍJEN: Škola přitvrdila. Připadám si strašně, dokonce o tom píši článek. Připadám si ztracená, jsem bez sebevědomí. A jediný, na co myslím, je nový uchvatitel mého srdce. Zkrátka bezhlavá zamilovanost. A k tomu horlivě přemýšlím o změně školy. Nové lidi už nepoznávám.

LISTOPAD: Přichází na řadu mnoho seminárek, velmi se nervuji. Domů už jezdím jen jednou za 14 dní na víkend, který ale stejně probrigadničím a rodinu si neužiju. Jsem zamilovaná až po uši a je to opětované. V lásce tedy zažívám nejkrásnější chvíle a jen mě trápí, že s ním nemohu být 24 hodin denně. Přichází výsledky ze seminárek a já zjišťuji, že jsem fakt dobrá, že mi to jde a že mě to asi začíná bavit. Většina záříových přátel je ta tam.

PROSINEC: Vztah je krásnější a krásnější a já propadám naivním představám, že to bude navždycky. A taky přichází předtermíny. Několik jich zkusím, něco mám, něco počká až na zkouškové. Silvestra trávím v Brně s přítelem a jsem šťastná jako nikdy. Trápí mě jen to, že nemám čas skoro na nic - na poznávání nových lidí, udržování starých kontaktů, na četbu, na blog, na divadlo... Buď jsem ve škole nebo pracuji nebo trávím čas s ním. Kvůli dojíždění je to na nic. Jsem rozhodnuta, že pokud to vydrží, tak se v září k němu přestěhuji.

LEDEN: Slavíme čtvrt roku a já mám rozsáhlou angínu. Jsem celou dobu u něj, pečuje o mě. Jsme hodná, nechci nakazit spoluydlící, kteří dělají zkoušky. Po nemoci si neumím už představit, že zase odjedu na druhou stranu Brna. Pak mě hodně naštvou moji spolubydlící. A můj vyvolený mi dá jistou nabídku. Poradím se s rodiči a přijmu ji.


Žádné září. Hned.

A tak zbytek ledna byl (když si odmyslíme zkoušky) plný stěhování se, zabydlování a nakupování - skříň, mačkátko na česnek, cedník... Trochu divný po čtvrt roce, ne? Ale jo, cítím to tak. Chci to tak. A můžou si všichni říkat, že jsem divná, trapná, nenormální, naivní. Jsem si vědoma výhod i nevýhod. Bylo to sice spontánní (a já ještě nikdy nic spontánního neudělala!), ale promyslela jsem to, pobrala s blízkými lidmi. A stojím si za tím. A vlastně si paradoxně díky tomu konečně přijdu svobodná a dospělá.

Kritickomatematická recenze povídky

14. ledna 2017 v 18:29 | Pufflie |  PISATELKA

Devět miliard božích jmen

Četla jsem povídku Devět miliard božích jmen ze stejnojmenné sbírky povídek autora Arthura C. Clarka. Tento britský spisovatel zmiňovanou povídku přivedl k životu roku 1953. Nutno podotknout, zejména pro čtenáře neznající sira Clarka, že se jedná o povídku žánru science fiction. Tomuto žánru moc neholduji. Ba ho snad i nesnáším (a ukamenujte mě). Cokoliv, jen ne proboha sci-fi! Každopádně je to pro mě o to větší výzva, pokusit se napsat recenzi na tuto povídku a neovlivňovat ji až přespříliš svým postojem k tomuto žánru.