Kritickomatematická recenze povídky

14. ledna 2017 v 18:29 | Pufflie |  PISATELKA

Devět miliard božích jmen

Četla jsem povídku Devět miliard božích jmen ze stejnojmenné sbírky povídek autora Arthura C. Clarka. Tento britský spisovatel zmiňovanou povídku přivedl k životu roku 1953. Nutno podotknout, zejména pro čtenáře neznající sira Clarka, že se jedná o povídku žánru science fiction. Tomuto žánru moc neholduji. Ba ho snad i nesnáším (a ukamenujte mě). Cokoliv, jen ne proboha sci-fi! Každopádně je to pro mě o to větší výzva, pokusit se napsat recenzi na tuto povídku a neovlivňovat ji až přespříliš svým postojem k tomuto žánru.


O čem povídka pojednává? Skupina tibetských mnichů se snaží sepsat veškerá možná boží jména. Jdou na to systematicky a vytvořili si pro tento projekt i vlastní abecedu. Předpokládají, že jmen je přibližně devět miliard a podstatou lidské existence je všechny jména zapsat. Jelikož však předpokládají, že by jim zapsání trvalo patnáct tisíc let, rozhodnou se použít počítač, jenž by jim dobu zkrátil. Spolu s počítačem se u nich usídlí i technici, kteří s počítačem pomáhají. Jsou k celé situaci dosti skeptičtí. No, možná se budou divit.

Kde bych začala? Tak třeba samotná zápletka. Musím říci, že se mi zdá trošku nesmyslná. Stejně tak je nesmyslné i použití slova permutace hned v začátku povídky. Pokud by se jednalo opravdu o permutaci, musela by celá abeceda být složena pouze z devíti písmen a jména by byla taktéž obsahovala pouze devět písmen. V takovém případě by se pak jednalo o permutaci z devíti prvků, což je 9! (faktoriál). Výpočtem pak snadno získáme číslo 362 880, což má k devíti miliardám poněkud daleko. Ano, může se to zdát nepodstatné, ale zrovna ve sci-fi by si na toto měl autor (nebo možná překladatel) pozor. Další věcí, která podlehne mé kritice, je přímá řeč, která se neustále střídá. Ocenila bych, kdyby za ní byl i nějaký popis typu "To nejde" namítl muž a pokračoval.

Na druhou stranu však musím říci, že celkové téma povídky je velmi atraktivní a originální. V jaké jiné povídce se objevuje kontrast skepse a víry v takovém měřítku, jako je to právě zde? Z filosofického hlediska povídku hodnotím tedy určitě kladně. A co se týče konce povídky, tedy samotné pointy, přijde mi to naprosto geniální. Mě samotnou sesadil konec ze židle.

Jak vidíte, můj plán napsat recenzi a neovlivňovat ji přespříliš svou averzí k tomuto žánru, se mi asi zcela dodržet nepodařilo. No, tak si to ale shrňme. Pro milovníky sci-fi je to jistě velmi dobré počtení. To, že celá sbírka povídek patří mezi nejlépe hodnocené knihy (minimálně dle webu Amazon.com), jistě není náhodou. Pokud však sci-fi příliš nemusíte, raději sáhněte po něčem jiném.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama