Dramaťák ZUŠ 2014/15

4. února 2017 v 15:00 | Pufflie |  DIVADELNO
Kdysi jsem začala se shrnujícími články svých divadelních krůčků. Dostala jsem chuť v tom pokračovat a tak se pokusit přes nejdůležitější milníky dostat se až po dnešní stav.

Úžasné a plodné období předchozího dramaťáku bylo pryč. Naše drahá učitelka odešla do důchodu a my, služebně již starší studenti, jsme byli konfrontováni s novým učitelem. V počátcích to byl nezvyk. Měl zcela jiný přístup, než dosavadní učitelka. Ale zvykli jsme si a velmi jsme si ho oblíbili. A on nás též.


Tento školní rok se objevili i dvě nové tváře. Respektive ne zas až tak nové. Jednou z nich byla Romča, dívka, která chodila na dramaťák jako malá a jež byla v tuto dobu ve druhém ročníku na gymplu, kam jsme my všichni ostatní chodívali. S divadlem už nějaké zkušenosti měla a hlavně ji nechyběl zápal a motivace. Druhým nováčkem byla Barča, moje někdejší spolužačka ze základní školy. Na své osmnáctiny jsem ji pozvala do hospody a seznámila s kamarády z dramaťáku. Nějak ji to zvyklalo a zkusila to. Ze začátku vše dělala raději z odstupem, vědoma si své malé zkušenosti. Její skromnost a civilní herectví ji ale byly užitečné. Své následné role se pak zhostila opravu skvěle.


A co že jsme tedy hráli? Po hře jsme pátrali opravdu dlouho. Rukama nám prošlo opravdu nesčetné množství textů. Až to přišlo a jeden nás doopravdy velmi nadchnul. Jmenoval se Čekárna a napsal jej Karel Houba. Tak rkatičkém etxtu (Asi jen pět stran v knize) bylo snad nekonečně mnoho motivů. Když jsme hledali, nalezli jsme cokoliv. Totalitu. Konzervatismus. Strach. Komunitu. Povrchnost. Někteří diváci viděli železnou oponu, někdo zase koncentrační tábor. Jiní viděli bandu lidí čekající na vlak. Lidí, jež jsou tak odlišní a přece mají něco společného - právě nenávist k odlišnosti. Zahráli jsme nudu i provokaci. a to vše ve dvanácti minutích. Že je to málo? Pro naši myšenku, která se mnoho lidí velmi dotkla, jsme více nepotřebovali.


Zahráli jsme to několikrát na naší ZUŠce a taky si trochu zacestovali. V krajském kole Mladé scény jsme se stali předmětem rozporuplnosti. Jeden porotce nedokázal krátkometrážnost představení překousnout a nazval představení "dramaťárnou". Další zase vychvaloval dílo do nebes. Lepší to bylo na bechyňském Nahlížení. Ten největší cíl. A vybrali nás tam, což pro nás bylo naplňující. Pak už se konala jen šťastná derniéra u nás na Dadainspiračních dnech.

Myslím, že většina z nás měla k tomuto dílu vřelý vztah. Užili jsme si typové herectví a hlavně práci s načasováním.

Na konci školního roku se konal zatím snad největší odchod vůbec. Odešli čyři velikáni, co s námi byli od začátku a vlastně i před námi. Ti, kterými jsem se vlastně od malička inspirovala. Náhle jsem byla služebně (a vlastně i věkově) nejstarší já. Ovšem onen další rok přišel (z mého pohledu) nejvyšší vrchol vůbec. Ale o tom zase příště :-)



PŘEDCHOZÍ DIVADELNÍ ČLÁNEK // NÁSLEDUJÍCÍ DIVADELNÍ ČLÁNEK



Nevíš, kam dál? :)


Pokud vás článek zaujal, budu ráda, když jej okomentujete. Reklama pod tímto článkem je vložena přímo hostingem blog.cz. Vidíte-li ji pod tímto nápisem a nechcete to tak, pořiďte si AdBlock.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Týna Týna | 8. února 2017 v 17:15 | Reagovat

Ahoj :) Narazila jsem na tvůj blog. Hledám už několik týdnů informace. Píšu kamkoliv se dá, ale stále mi ještě nikdo neporadil. Myslíš, že by jsi mi mohla napsat na emil?:-) Potřebuju pomoct vybrat školu, sice mám ještě na vysokou čas, ale lze se dostat na nějaký obor herectví i bez zpěvu ? Napíšeš mi prosím na tynka.mlejnkova@gmail.com ? Byla by jsi tak moc hodná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama