Krátké zamyšlení nad odpovědností

2. dubna 2017 v 15:57 | Pufflie |  PISATELKA
Co je to odpovědnost? Je to jen jeden z těch abstraktních pojmů, kterému intuitivně každý rozumí? Pokud ano, dokážete se sebe vychrlit nějakou rozumnou definici? Domnívám se, že z právního hlediska to zle vyřešit jednoduše. Vezmeme-li do ruky trestní zákoník, dočteme se o odpovědnosti subjektivní, objektivní, obecné či o odpovědnosti za škodu. Odpovědnost je vlastně nutnost nést důsledky za nějaké konání nebo opominutí. Můžeme však tuto právní definici aplikovat na odpovědnost v širším slova smyslu?



Uvažte, že je přeci pravda, že je odpovědnost široký právní, morální a etický pojem. Existuje ale vůbec něco jako odpovědnost? Jsme vůbec jako lidé svobodní? Problém svobodné volby řeší asi každý z nás. Předpokládám, že je určitá možnost deterministické přírody. Možná jsme jen bezmocní zajatci událostí sahajících daleko před naše narození. Zároveň můžeme být dle kvantové teorie vystaveni pouhým náhodám. Ani jedna z těchto teorií nesplňuje naši představu o svobodné vůli.

Cítíte se najednou jako ve slepé uličce? Já tedy ano. Dokonce se mi tak nabízí pokušení se celému tomuto problému vyhnout díky vidině sebe sama jakožto aktivní osoby rozhodující se nezávisle na kauzálně spojených událostech. Přikláním se k tomu, že je tato představa mnohem jednodušší. Ovšem připouštím, že nespoutaná svoboda neexistuje. Jak tedy z této uličky vyjít ven?

Budu-li na chvíli nahlížet na lidské bytosti jako na součást přírody a ne její vetřelce, zjistím nejspíš toto: Díky smyslům a rozumovým systémům probíhají myšlenkové a paměťové procesy. Vznikají emoce, tužby či averze. Následně se spouští rozhodování. Takže vlastně vzniká zodpovědný člověk schopný ovládat své činy a nést za ně odpovědnost.
Nad otázkou svobody se již po mnoho staletí vedou pře. Já se tedy přikláním k její existenci. Pokud jsme svobodní ve svém rozhodování, měli bychom odpovědnost za své činy přijmout. Za co všechno však můžeme být odpovědní? Rozvedou-li se rodiče, otec se dlouhodobě nevídá se svým dítětem, a to dítě se jednoho dne špatně vyspí a ubodá svou matku, má za to nést odpovědnost otec jakožto zákonný zástupce nezletilého?

Platón prosazoval, aby za děti nesl odpovědnost stát. Mám Platóna ráda, s tímto názorem však nemohu zcela souhlasit. Na jednu stranu to je zajímavá myšlenka, zavání však lehce totalitním systémem. Neměli bychom zcela zbavovat rodiče odpovědnosti za činy svých dětí. Výchova přeci hraje nemalou roli. Rozhodně bych však rodičům tuto odpovědnost zkrátila. Konkrétně o dva roky u těch nejzávažnějších trestných činů, jak to nyní navrhuje Jeroným Tejc.

Shrnu-li to, je velmi těžké rozhodnout o existenci svobodné vůle a odpovědnosti. Já se rozhodla připustit, že zde tato existence nastává. Je tedy dle mého názoru nutné odpovědnost nést. A to konkrétně od nižšího věku, než je stanoven nyní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elis Elis | Web | 7. dubna 2017 v 16:38 | Reagovat

Páni ty ses krásně rozepsala, dá se říct, že s tebou souhlasím :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama