Duben 2018

Je princ tou nejlepší volbou?

30. dubna 2018 v 19:23 | Pufflie |  PISATELKA
Někdo hledá toho pravého celý život. Jiní nachází životní lásku každý týden.

Je vám patnáct let a poprvé se zamilujete. Je to opětované. Váš vztah trvá pět let a zdá se, že mu není co vytknout. Vaše druhá polovička je oblíbená u vaší rodiny, přátel, udělá pro vás první poslední, ví o vás všechno, dobře si rozumíte. Jste si jisti, že to bude napořád.

Jenže pak se opijete na maturáku a tak nějak nechtěně políbíte spolužáka, ke kterému jste nikdy nechovali zvlášť silné city. Vaše vina je tak silná, že se zbavíte těch dokonalých pěti let. Zbavíte se jich pro trochu dobrodružství a kvalitního sexu - pro to, co vám chybělo. Když to po dvou měsících skončí, rozhodnete se, že na chlapy teď kašlete. Naplánujete si svůj životní sen - provdat se jednou za Itala. A do té doby si užívat.

Děda, kterej si skrz hlas Stránského získal mé srdce

22. dubna 2018 v 12:13 | Pufflie |  Audioknihy
K audioknize Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel jsem se dostala docela náhodou. Moje mamka ji dostala jako dárek k nákupu u jedné kosmetické firmy. Jelikož znám jiné dílo od autora Jonase Jonassona, měla jsem knihu na svém nekonečném seznamu přání. Když ji tedy mamka dostala v audio verzi, zajásala jsem.

O čem kniha je? Inu o stoletém staříkovi, který vylezl z okna a zmizel :-) Převypravuje celý život Allana Karlssona. A že má rozhodně co vyprávět! Allan se během života totiž setkal například s generálem Frankem, který mu zůstal zavázán za záchranu života, prezidentem Trumanem a jeho ruským protějškem Stalinem, ale i Mao Ce-tungem, Kim Ir-senem a dalšími politicky významnými osobnostmi dvacátého století.

Kup si mozek než zas dostaneš přes držku

13. dubna 2018 v 13:42 | Pufflie |  "tajný" deník
Miluju symboly. Ráda je nosím při sobě. V uších mám pět dírek a jen já vím, co která z nich připomíná. Je to jako s tetováním (to ale nemám). Symboliku často přenáším do šperků. Ať už jsou to zmíněné náušnice nebo i přívěsky na náramcích a řetízkách. Ráda nosím na krku Shakespearovu citaci či duhový drahokam, jehož smysl zná kromě mě jen má nejbližší kamarádka.

Výrazným prvkem je srdce, které nosím docela často. Při jedné rodinné rozmluvě se sestra zeptala, zda jsem zamilovaná - soudě právě dle onoho srdíčka. Vysvětlila jsem, že znázorňuje to, že se ve většině případech řídím srdcem. Kolikrát nepřemýšlím a jednám jen na základě pocitů. Onu debatu zavrcholila rádobyvtipná poznámka mého otčíma: "Tak to si kup radši něco s mozkem, než zase dostaneš od nějakýho borce přes držku."

Největší a nejlepší krok do neznáma a moje cesta k němu

6. dubna 2018 v 15:25 | Pufflie |  Erasmus
Nikdy jsem pořádně nevěděla, co to je být sama. Rodiče mě celé dětství a vlastně i dospívání drželi dost zkrátka. Zároveň jsem od patnácti let měla vážný vztah s klukem, který byl o čtyři roky starší než já, tedy "rozumnější, zkušenější". Nemusela jsem se o nic starat, to nejdůležitější vyřešila maminka nebo přítel.

Když jsme se téměř po pěti letech rozešli a já odešla na vysokou, vypadalo to jako nový start a možnost osamostatnění se. Jenže jsem se hned první týden školy dostala opět do vážného vztahu. Velmi rychle jsme spolu začali bydlet a bohužel i fungovat spíše na vztahu otec - dcera (a později bych řekla že i šéf - služka) namísto rovnocenných partnerů.

Náš rozchod byl ještě bouřlivější než náš vztah (a to je co říct) a já pak vnímala vysokou šanci se konečně postavit na své nohy. Přihlásila jsem se na Erasmus+ do Německa. Do odjezdu zbývalo zdánlivě nekonečné množství času, při kterém jsem mohla trénovat samostatnost, ale nevyužila toho.