Největší a nejlepší krok do neznáma a moje cesta k němu

6. dubna 2018 v 15:25 | Pufflie |  Erasmus
Nikdy jsem pořádně nevěděla, co to je být sama. Rodiče mě celé dětství a vlastně i dospívání drželi dost zkrátka. Zároveň jsem od patnácti let měla vážný vztah s klukem, který byl o čtyři roky starší než já, tedy "rozumnější, zkušenější". Nemusela jsem se o nic starat, to nejdůležitější vyřešila maminka nebo přítel.

Když jsme se téměř po pěti letech rozešli a já odešla na vysokou, vypadalo to jako nový start a možnost osamostatnění se. Jenže jsem se hned první týden školy dostala opět do vážného vztahu. Velmi rychle jsme spolu začali bydlet a bohužel i fungovat spíše na vztahu otec - dcera (a později bych řekla že i šéf - služka) namísto rovnocenných partnerů.

Náš rozchod byl ještě bouřlivější než náš vztah (a to je co říct) a já pak vnímala vysokou šanci se konečně postavit na své nohy. Přihlásila jsem se na Erasmus+ do Německa. Do odjezdu zbývalo zdánlivě nekonečné množství času, při kterém jsem mohla trénovat samostatnost, ale nevyužila toho.


Bydlela jsem u kamarádky a necítila se jako spolubydlící ale spíše jako návštěva, vetřelec. Domů jsem jezdila každý týden a jeho polovinu trávila tam. Za celou tuto "přechodnou" dobu jsem nemusela jít ani jednou nakupovat nebo si vyprat prádlo, protože jsem dělala krásné kšefty s maminkou - ona mi vždy nabalila tunu jídla a já jí za to přivezla špinavé oblečení.

Zkoušky jsem udělala v prvním možném termínu a čekaly mne za odměnu dva volné měsíce, kdy jsem se třeba mohla učit anglicky a německy a dělat další užitečné věci. Ve skutečnosti, jak to mám bohužel/bohudík ve zvyku, jsem je celé zaplácla brigádami.


Přiblížil se odjezd a já si připadala jako na obrázku výše. Den před odjezdem jsem sbalila kufry a druhý den udělala onen krok do neznáma. Doslova. Neměla jsem ani tušení, kde jsou moje koleje, jak se na ně dostanu, kde a kdy si vyzvednu klíč. To vše jsem zjišťovala s drobnými komplikacemi až na místě.

A ačkoliv bych to do sebe neřekla, zvládla jsem to dobře. Jsem ten typ člověka, který se bojí zvedat hovory cizích čísel, nezvládne se sám objednat k doktorovi a dokud to nehoří, tak radši nic neřeší. Ale tady? Nečekala jsem, až se do města dostaví buddy, kterého mi přidělili. Nečekala jsem, až International club uspořádá authority tour. Prostě jsem sedla na kolo a všechno si objezdila sama.

Registraci na úřadě, povolení k pobytu, založení bankovního konta, pojištění, smlouva o koleji, přihláška na univerzitu, zapsání předmětů, zajištění univerzitní kartičky. (Dobře, přiznávám, pořád jsem nezaplatila německou obdobu koncesionářského poplatku, ale už se na to chystám!) Komunikuju, nakupuju, vařím, peru prádlo, cestuju. A víte co? Je to naprosto skvělý.

Spoustu lidí tvrdí, že Erasmus je hlavně o alkoholu, večírcích a sexu. Také se říká, že je o poznání nového místa a lidí - což podle mě opravdu je. Ale pro mě je hlavně o poznání sebe sama a osamostatnění se. A i když jsem tady teprve jeden měsíc, tak vím, že tento krok do neznáma byl v mém životě zatím to nejlepší, co jsem kdy udělala.



Reklamu pod tímto článkem vkládá hosting blog.cz. Nemá co dočinění s doporučeními autorky (ta totiž doporučuje AdBlock).

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 6. dubna 2018 v 16:47 | Reagovat

Přeji Ti na tvé cestě mnoho štěstí! :)

2 Joina Joina | Web | 6. dubna 2018 v 17:10 | Reagovat

Takové pěkné kšefty bych ráda dělala taky :)
Jinak ti taky přeji hodně štěstí při tvé nové cestě :)

3 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 6. dubna 2018 v 22:48 | Reagovat

Je to tak, taky se mi "nikdy nikam nechce", bojím se. Ale jakmile se to rozjede a já se ocitnu na místě, pak to obvykle není tak hrozný a hlavně člověk ví, že se o sebe musí postarat, takže to člověk bere tak nějak víc v pohodě. Protože prostě... tak to je. :D
/Ehm, nejsem si jistá, jestli tohle všechno dává smysl. :D /

4 77 77 | Web | 6. dubna 2018 v 22:54 | Reagovat

Zdravím, k poslednímu odstavci...
Tenhle projekt neznám, ale z vlastní zkušenosti vím, že některé vzdělávací programy jsou víc než o vzdělávání o navazování známostí různého druhu...

5 Pufflie Pufflie | E-mail | Web | 7. dubna 2018 v 14:47 | Reagovat

[1]: Díky moc :D

[2]: Jooo, byla to paráda :D Ale zase jsem byla hrozně nesamostatná a zpětně se mi to už tak nezamnouvá :D Díky moc :)

[3]: Dává. Inu, když hodíš neplavce do vody, tak mu nezbyde nic jiného, než plavat :-)

[4]: Je to výměnný projekt EU na jeden až dva semestry :-) A je to tak, ten přesah tam určitě vždycky nějaký je :)

6 Mushroom Mushroom | Web | 7. dubna 2018 v 16:28 | Reagovat

Achjo, jak já ti závidím! :-) Až (a jestli vůbec) se dostanu na vysokou a pokud bude něco takového fungovat, rozhodně do toho půjdu ať mě to bude stát cokoli. Zatím jsem byla jen na výměnné pobytu, což je úplně něco jiného a očekává se mnohem méně samostatnosti, ovšem musela jsem se nějak domluvit (i když francouzsky neumím ani kváknout) a to se povedlo.. takže jsem teď  otevřená všemu. :-) Přeji i nadále hodně štěstí!

7 Lucka Lucka | E-mail | Web | 8. dubna 2018 v 11:27 | Reagovat

Docela ti závidím, tedy ne to Německo, k němu osobně netíhnu, ač tam mám příbuzné, ale tu samostatnost. Je to něco jiného, když se člověk najednou musí postavit na vlastní nohy, starat se sám o sebe, zjišťovat. Když jsem tak četla tvůj článek, hodně mi přišel jako můj životní příběh... Taky jsem vlastně nikdy pořádně sama nebyla, nestarala se o ty běžné věci, na ně mám mamku, objednat si třeba pizzu je vždycky hodina přemlouvání, jestli zavolám nebo ne a přesto bych až dostuduji do ciziny hrozně ráda vyrazila. A tak nějak vyzkoušela to, jestli umím žít sama za sebe, aniž by mi někdo pomáhal a postrkoval mě. Přeji ti hodně štěstí, začala jsi vyloženě úžasně! :-)

8 Janinka Janinka | E-mail | Web | 8. dubna 2018 v 14:17 | Reagovat

Gratuluji a hluboce smekám! :-)

9 Pufflie Pufflie | E-mail | Web | 8. dubna 2018 v 20:09 | Reagovat

[6]: Já na žádném výměném pobytu nikdy nebyla, naši mě na gymplu nepustili :D Pokud se ti to líbilo, tak určitě nějaký další zahraniční projekt vyzkoušej :)

[7]: Já k Německu taky úplně netíhla, chtěla jsem spíše do itálie. Nu ale což, Němčina se v Česku asi hodí více než Italština a nakonec se mi tu líbí fakt moc! S tím objednáváním pizzy a podobnými obtížemi ti naprosto rozumím! :D

[8]: Děkuji! Ale určitě není proč smekat :-)

10 Čerf Čerf | E-mail | Web | 9. dubna 2018 v 19:46 | Reagovat

Výborná a - jak je vidět - velmi užitečná zkušenost. Myslím, že je to jenom věcí motivace: Když je důvod dostatečný, aktivují se sebezáchovné reflexy :-).

11 Jana Jana | Web | 9. dubna 2018 v 20:15 | Reagovat

To je naprosto senzační a mám z tebe radost, protože udělat něco takového..dobrodružného? a zkrátka neznámého je prostě skvělý. :-)

Jo a jinak jsem ráda, že nejsem jediná, kdo s telefonováním není kamarád. :-D

12 stuprum stuprum | Web | 9. dubna 2018 v 22:38 | Reagovat

Nejdůležitější je mít v Berlíně sex s Němkou!

13 Pufflie Pufflie | E-mail | Web | 10. dubna 2018 v 8:51 | Reagovat

[10]: Je to tak :)

[11]: Díky :D No, u mě to není jen o telefonování ale třeba i o e-mailech či osobním jednání :D

[12]: Sedm hodin se mi za sexem s Němkou do Berlína jet nechce. :(

14 Lenn Lenn | Web | 11. dubna 2018 v 11:29 | Reagovat

Jsi skvělá, že jsi jela! :) Přesně jako ty nemám ráda cizí telefony, volání k doktorům apod. Celkem se těším, až se jednou osamostatním, ale na Erasmus bych si asi netroufla, máš můj obdiv :)

15 77 77 | Web | 12. dubna 2018 v 20:20 | Reagovat

Ještě jeden postřeh. Dnes jsem po dlouhé době znovu uslyšel heslo, které nám vštěpovali na jednom vzdělávacím semináři a v překladu zní "vítěz x vítěz". Až jsem se tomu musel zasmát, protože nikdy nemohou být všichni spokojeni. Vlk se má nažrat a koza má zůstat celá? To nevím, jestli jde... I já mám zkušenosti s velkými životními kroky do neznáma, po kterých mi potom akorát tak zůstalo kručet v břiše. Právě proto nyní dělám jen krůčky a nic nepřeceňuju...
Přeju ti, aby ti ten tvůj životní krok vyšel a ať tou vítězkou jsi hlavně ty a sama za sebe.

16 Pufflie Pufflie | E-mail | Web | 13. dubna 2018 v 11:46 | Reagovat

[14]: Děkuju. Ale sama bych taky neřekla, že si na něco takového troufnu, a stejně to přišlo. Nikdy nevíš! :D

[15]: Myslím si, že i krok, při kterém se zdánlivě nenajíš, ti může hodně dát. Myslím tím, že oceňuju i negativní životní zkušenosti, protože prostě člověka nějak formují a něco mu dají. A děkuju :-)

17 MaLer MaLer | Web | 26. května 2018 v 12:33 | Reagovat

Erasmus - ticha zavist. Jdu sice zkusit vejsku, ale obavam se ze pro 40lety dalkare Erasmus uz moc neni :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama