Od Masaryka k Babišovi

20. května 2018 v 15:16 | Pufflie |  Audioknihy
Vítá vás Opuštěná společnost. A je to společnost nás všech, všichni ji tvoříme. A to, že si myslíme, že to všechno za nás vyřeší nikdo jiný, nás odpovědnosti nezbavuje. Ba naopak. Všichni tuto společnost tvoříme, všichni se na ní podílíme.

Erik Tabery nám ve své publikaci představuje všechny fenomény dnešní české společnosti, a to i v souvislosti historické či mezinárodní. Časové a prostorové vymezení je jasné už z podtitulu knihy - Česká cesta od Masaryka po Babiše. Už na začátku dostáváme otázku o hodnotách naší společnosti, které do ní přivedl právě Masaryk a znovu se je snažil oživit Václav Havel. Na začátek knihy je to pro mě docela darda, po prokousání se tím mi však bylo jasné, že bez těchto historických souvislostí by to prostě nešlo. Dále se pak kniha dotýká snad všeho, co dnešní společnost, alespoň co do politicko-společenských problémů, tíží. Volby, kampaně, populismus, sociální sítě, fake news. A víc, víc. Něco si zaslouží vlastní kapitolu, jindy naleznete nespočet témat mezi řádky.


Je velmi poznat, že Erik Tabery ví o politice hodně. Však se na mediální scéně pohybuje mnoho let. Ne že by přicházel vyloženě s něčím novým, spíše všechno dokázal sesumírovat a uvést do kontextu. Já se opravdu nic z faktického hlediska nového nedozvěděla, ale bylo pro mě neuvěřitelně užitečné mít najednou všechno v souvislostech a na jednom místě. Navíc mě donutila na některými věcmi znovu a kritičtěji přemýšlet. Kniha je proto podle mě užitečná jak pro ty, kteří se v politice orientují, tak i pro naprosté lajky. Skoro bych ji zavedla jako povinnou četbu všech věkových i sociálních skupin.


Je třeba mít stále na paměti, že v případě autora jde o šéfredaktora Respektu, Bakalova média, týdeníku z dílny vydavatelství Ekononima - které na mě ale dlouhodobě působí jako vydavatelství snažící se přiblížit standardům veřejnoprávních médií. A i když se snaží o naprostou objektivitu, někdy to prostě nejde. A to je právě to, co si jako čtenáři musíme nutně uvědomovat. Nelze být stoprocentně objektivní, tomuto standardu se dá snad jen velmi přiblížit (a já si myslím, že zrovna v Ekonomii se to daří skvěle).

V objektivitě nejde pouze o to, jak o dané věci píšeme, ale i to, že o ní vůbec píšeme. Jde o to, jakou agendu volíme. Takže když se rozhodne autor knihy dát velký prostor kritice Babiše a Zemana, můžete to vnímat jako jeho vysazenost proti nim. Ale copak je v knize, která se zabývá současnou situací, možné tyto muže nezmínit? A nezveřejnit čistě faktické věci, kvůli kterém se ale zdá, že kritizujeme? Jak jednou pronesla s trochou nadsázky jedna přednášející u nás na škole: "Když někdo JE vůl, jsme neobjektivní, když tento fakt řekneme?".

Témat je v knize opravdu mnoho. Současnou politickou situaci pokrývá takřka kompletně a zdá se, že snad nezapomíná na žádnou z důležitých kauz. Jak už jsem ale zmínila výše, musíme si uvědomovat i pozadí autora, jeho politické názory. Celá kniha hodně hraje do karet mé sociální bublině. Myslím si, že je důležité nepřijímat bez rozmyslu vše. Musíme kriticky přemýšlet. To samozřejmě musíme dělat vždycky, jen připomínám, že ani zde tomu není jinak. Lidé totiž často na vlastní rozum zapomínají, pokud jim někdo přináší právě to, co chtějí slyšet.

Připadalo mi zde podstatné zmínit tento aspekt objektivity. Zároveň chci říct, že jsem tam onu snahu o objektivnost opravdu cítila, zároveň mi ale v hlavě neustále blikal vykřičník, protože, jak už jsem zmínila, snad všechno zmíněné se shodovalo s názory mími a mých blízkých. I na to ale Tabery ve své publikaci myslí. Zmiňuje například ono rozdělení "my a oni" a apeluje na nás, abychom se snažili pochopit i druhou stranu a nemysleli si, že my jsme rozhodně ti dobří, kdežto oni špatní.





Kniha jako sama o sobě podle mě více než dobrá. Co jiného také říci, je přece výherkyní letošní Magnesia Litera. Co ale říkám na její audio verzi? Klíč je zde velmi jednoduchý - celou knihou provázejí dva mužské hlasy - Jiří Dvořák a Ivan Trojan. Z těch jsem byla nadšená už před začátkem poslechu. Dvořák dominuje, de facto celou knihu předčítá, Trojan pak přispívá svým hlasem u četby citátů. Snad jen u příkladu z Harryho Pottera jsem si všimla, že se na Trojanův "citační" hlas zapomnělo, ale dost možná šlo o citaci nepřímou. Jelikož jsem ji neviděla na papíře, těžko se soudí. Tak a to je pro mě trochu ten kámen úrazu.


Tahle kniha podle mě není "jak dělaná" pro audio verzi. Už právě vzhledem k počtu citací. Každá (možná jsou i výjimky, opět se to těžko ověřuje v audio verzi) kapitola začíná nějakým citátem (většinou jen jeho částí), který se pak někde v kapitole znovu objeví. A vy si řeknete "Aha, jasně, to říkali na začátku, teď už mi to dává smysl," ale dost možná vaše reakce bude něco jako: "Sakra, neklikla jsem nechtěně na zpět? Nebo nezlobí mi aplikace?" Je to jen můj vlastní pocit, ale pro mě je u těch citátů grafická stránka nepostradatelná.

A pak druhá věc. Můj důvod, proč volím někdy audio knihu namísto té běžné, je ten, že ne vždy je prostě možné číst. Ačkoliv čtu velmi ráda, například při jízdě se mi dělá u četby špatně. A audioknihu můžu také poslouchat, když vařím, myju nádobí, běhám, cvičím, uklízím… Jenže tento typ knihy si vyžaduje mnohem větší soustředěnost než beletrie. Musíte pečlivě vnímat, přemýšlet.

Když běhám, občas se mi myšlenky rozptýlí - pozor na kořeny, bacha bláto, kolik už mám kilometrů? Oběhnu tohle ještě jednou? U běžné audioknihy jsem s tím nikdy neměla potíže, ale tady mi taková maličkost stačí, abych ztratila nit. A musím-li být opravdu stoprocentně soustředěná, radši si přečtu klasickou papírovou verzi, smysl zde audiokniha postrádá. Ale to samozřejmě může být jen můj problém. Schválně - máte-li zkušenosti, dejte mi prosím vědět.

Tím však nechci říci, že by byla audiokniha udělaná nekvalitně. To rozhodně ne, rychlost, hlas, předěly… To vše mi vyhovovalo. Jen právě ono téma se mi zdálo pro audioknihu velmi těžké a papírovou verzi zde zkrátka ocením mnohem více. Pokud máte o audioknihu tedy zájem, doporučím asi jediné - stáhněte si zdarma padesátiminutovou ukázku a uvidíte, zda problém s pozorností máte či ne. Pokud ne, směle do toho! Pokud ano, vemte do ruky aspoň tu tištěnou :)




Reklamu pod tímto článkem vkládá hosting blog.cz. Nemá co dočinění s doporučeními autorky (ta totiž doporučuje AdBlock).

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 21. května 2018 v 15:40 | Reagovat

Kniha roku? Proč ne rovnou století? Zajímavé, nesmírně různorodé a velice nosné téma pojaté opravdovým gentlemanem slova! :)

2 MaLer MaLer | Web | 26. května 2018 v 12:29 | Reagovat

Poslouchal jsem verzi, namluvenou Ceskym rozhlasem, ktery byla strucnejsi nez kniha. Souhlasim s tim, ze jde primarne o velmi obsahly kompilat (v dobrem slova smyslu) a zasazeni do kontextu. Stale se rozhoupavam, jestli si to chci precist, protoze uz jen poslech casti pro me byl vylozene depresivni - musel jsem prestat poslouchat, protoze mi bylo blbe z toho, co mame kolem sebe. Jako presvedceny evropan proste nechci zit pod vladou tehle soldatesky dlouhodobe - kdyby doslo  na Czexit, pokusim se odstehovat jinam.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama