Podělala jsem to na Erasmu?

26. července 2018 v 14:27 | Pufflie |  Erasmus
Když jsem v březnu odjížděla na studijní pobyt do Německa, měla jsem naprosto volné ruce. Vstupovala jsem do něčeho zcela nového. Žádná minulost, jen čistá budoucnost přede mnou. Za čtyři dny už budu někde na půlce cesty, blízko u České republiky, kterou jsem před pěti měsíci opustila. Zkoušky mám úspěšně za sebou a de facto už jen čekám na svůj odjezd. A tak mě tak napadá, jestli jsem to tu třeba tak trochu nepodělala. Kde přesně se stala chyba? Udělala bych něco jinak?


S Čecho-Italem jsme mohli být docela dobří přátelé. Rozuměli jsme si. Mohli jsme se kamarádit celou dobu, já bych mu pomáhala s jeho nedokonalou češtinou, on by mě naučil italštinu. Třeba bych trávila čas s ním a jeho partou a cpala se luxusními lazaněmi. Kdybych věděla, že jeho srdce patří jiné, nikdy bych ho v tom baru nepolíbila. Kdybych ho nepolíbila, nejspíš bychom zůstali kamarádi a můj Erasmus by vypadal jinak. Třeba bych se v onom baru sblížila s blonďatým Němcem, se kterým jsem tam byla původně, než se Čecho-Ital zjevil.

To bych se pak ale jistě nedala dohromady s Bosnou a Hercegovinou. A když jsme se po dvou měsících rozešli, volal mi ve tři ráno, jestli náhodou nejsem na jisté party. Nebyla jsem, protože jsem se druhý den chystala na výlet a potřebovala jsem jít spát brzy. Byl opilý a chtěl mě vidět. Kdybych bývala na tu party šla, nejspíš bych ho pak nepotkala o dva dny později s jinou dívkou.

Tohle je něco, co jsem si uvědomovala už dříve, ale až tady jsem to poznala v neuvěřitelné intenzitě - jak málo stačí, aby naše životy vypadaly jinak. Na první erasmácké akci nás rozlosovali do skupinek, ve kterých jsme šli do hospody. Kdyby můj papírek vyšel jinak, asi bych se neskamarádila se Španělkou, která mě později představila právě Bosně. Kdybych neměla jednoho dne horečku, možná by k sobě dva z mých přátel nenašli cestu. Jsou to detaily. Být někde o pět minut dříve či později a tolik toho mohlo být jinak.

A nestala se třeba chyba už na střední? Kdybych bývala věděla, že jednou pojedu do Německa, asi bych se učila německy. Neskončila bych tak v kurzu mírně pokročilých a nepoznala svou nejúžasnější Kanaďanku. Na druhou stranu, třeba bych poznala jiné lidi a milovala je stejně. A taky bych si mohla vybrat z více předmětů ke studiu. Pak bych možná nebyla frustrovaná ze školy a Bosna by to tolik neodnášel (haha, proč teď všechny cesty vedou do Sarajeva?).

Kdybych dopředu znala následky některých rozhodnutí, možná bych jednala jinak. Ale neznala jsem je. A ani si nemůžu být jistá, co by se stalo bez nich. Proto prostě přijímám život takový, jaký je. A asi nikdy nepřestanu být fascinovaná efektem motýlích křídel. A ano, můžu říct, že jsem se třeba mohla více učit. Nebo trávit čas s více Němci, nestydět se na začátku mluvit německy. Možná jsem měla více šetřit či naopak více utrácet. Člověk si vždycky najde něco, co by udělal jinak. Něco, co považuje za chybu. Ať je to seberůžovější, něco lze najít vždycky, když se pátrá.

Nevím, kde se stala chyba. Vlastně ani nevím, zda se vůbec stala. Stoprocentně ale vím, že jet na erasmus rozhodně chyba nebyla. Bylo to nejlepší rozhodnutí mého života.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 26. července 2018 v 14:50 | Reagovat

Skvělý článek.
Příště, Veru, ho publikuj až v neděli.
Jsem nedělní výběrčí TT... :-D

2 MOE MOE | E-mail | Web | 26. července 2018 v 18:03 | Reagovat

Cheche, dobrý! :D Na italy bacha, i když jsou jen polovičatí :D

3 stuprum stuprum | Web | 26. července 2018 v 23:31 | Reagovat

Kdyby byly ryby... nebyli by raci. Aneb třeba už jsi trefila na prince, jen měl na sobě přílbu, a tak sis ho nevšimla. :)

4 Kačka Kačka | Web | 28. července 2018 v 11:47 | Reagovat

Důležité je vždycky se rozhodovat tak, jak ti to momentálně připadá nejlepší. Není pak nutné si cokoli vyčítat. Prostě ty věci tak jsou.
Navíc, za pár let se naopak tvoje ,,chyby", jak tomu říkáš, mohou projevit jako ta nejlepší rozhodnutí. Tím, že se nezasekáš s jednou osobou může prostě jenom znamenat to, že by tě oddálila od štěstí.
Nevím, dává to smysl?

5 Viki Viki | E-mail | Web | 30. srpna 2018 v 22:45 | Reagovat

Krásně zpracované téma. Souhlasím s Tebou. :) Ale někdy je prostě těžké neříkat si všechna ta kdyby, co?

6 77 77 | 2. září 2018 v 20:38 | Reagovat

Vidím, že taky nějak pauzíruješ...
A jak dlouho Erasmus trval, někde jsem zaslech, že 14 dní.

7 Pufflie Pufflie | 6. září 2018 v 21:28 | Reagovat

[1]: No páni, to se líbil tak, že bys ho vybrala? :O Tak to mě těší <3

[2]: Tak tak. :D

[3]: Je to tak, hrozně jsem se chtěla zamyslet nad tím, že "coby kdyby" je hrozná hloupost a těžký nešvar, jen jsem se pak k tomu asi už v tom článku nedostala :D

[4]: Dává. :-)

[5]: Hrozně moc! :-D

[6]: Haha, jako 14 dní se to možná zdálo, ale bylo to pět měsíců. Ano, trošku prázdninuju, ale už to zase napravím, slibuju :D

8 77 77 | 11. září 2018 v 14:30 | Reagovat

Předpokládám, že ta kniha padla tak můžu zítra vesela dál vařit povidla. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama